Vánoce v řecké televizi

Jedna z věcí, která tak nějak logicky musí být oproti Česku v Řecku jinak, jsou Vánoce na televizních obrazovkách. O vánočních zvycích a způsobu prožívání svátků si zkusíme povědět někdy jindy, dnešní zamyšlení směřuje víc do prostoru komerčního, televizního. V zemi hellénské pochopitelně nevysílají Pyšnou princeznu, Popelku, „Sůl nad zlato“ ani Dorotu Máchalovou. Pocity blížících se vánočních svátků tu tak v televizi dodávají a vyživují především reklamy, inzeráty vztahující se k procesu horečného nakupování a obdarovávání blízkých jakožto spokojené komercializace Vánoc. Slevové akce nabírají na síle tradičně už v listopadovém výročí krachu newyorské burzy a pokračují až do začátku ledna. A co vánočního vlastně v řecké televizi najdete? Otázka by mohla klidně znít i, co tu nenajdete. Kromě „tradičních vánočních filmů“, jako jsou už řadu let i pro nás Čechy Sám doma 1 a 2, Láska nebeská, Ukradené Vánoce, možná i Karlík a továrna na čokoládu, Deníky Bridget Jonesové a Na Hromnice o den více (pro mě osobně z těch zahraničních vede Země, odkud přicházím), které se zřejmě i letos objeví v programu řeckých televizí, chybí to zásadní: pohádky. Řecké televize každoročně odvysílají záplavu animovaných filmů především západní provenience pro menší i větší děti (což jsou zároveň jediné americké filmy dabované do řečtiny), ale pohádku jakou známe my Češi, tu tady neznají. Z televizní obrazovky tak duch Vánoc vnímáme především skrz komerci. Posoudit jak moc velké je to ošizení, nechám samozřejmě na vás, v dnešní internetové době není zase tak těžké i daleko od rodné země zhlédnout nové české pohádky a připomenout si ty původní nejmilejší (které zároveň ještě nelezou na nervy). Ovšem, při takovém tom „domácím sledování“, kdy je televize někdy jen kulisou a v Česku i upoutávky na pohádky spoluutváří atmosféru, jsme my v Řecku odkázáni jen na tvůrce komercí. Nejlepší reklama A u nás to letos vyhrálo Jumbo, jehož osmdesátivteřinový shot s chytlavou hudbou na vás útočí doslova ze všech stran. Není reklamního bloku ráno, přes den ani v prime time, aby v něm lampiony v rukou za Santou pochodujících dětí chyběly. Slyšíte jej i na trzích v rádiu, přes zeď od sousedů a z projíždějících aut. Malá proměnná na konci klipu, každý den se snižující číslovka s počtem dnů zbývajících do Vánoc, je úlitbou hračičkům a také dětem. Inu, jejich poselství „Když někdo nevěří, nevěří nikdo“ se fakt povedlo.