"To je divný, vychází mi, že asi 10 balíků nám chybí," prohlásil pan stavitel zamyšleně, když mě poslal donést jednu z posledních krabic keramické dlažby, kterou jsem kupoval u nás na ostrově v polovině září, abych "měl připraveno všechno pro hladký průběh stavby".
Bylo to druhý týden našeho pobytu na ostrově, už jsme měli hodně dřiny za sebou, přistavěný kontejner na suť jsme z půlky zaplnili a písek, cement, lepidlo a maltu jsem skoro nestíhal denně dovážet. Ještě víc práce nás ale mělo čekat.
"Asi jsem to v září špatně spočítal," přemýšlel nahlas nad výpočtem uskutečněným na základě mnou dodaných rozměrů budovy.
"Tak já tam dojedu hned, ať to máme v pořádku," navrhl jsem smířlivě, protože i mistr tesař se někdy utne, no ne?
Za chvíli jsem už brzdil ve stavebninách. Nasadit roušku, ukázat očkovací certifikát, a můžu dovnitř.
"Vezmu ještě dvanáct krabice dlažba, co jsem kupovala v září," vysvětluju lámanou řečtinou Alimu, mladému prodavači ve stavebninách, odkud bereme většinu stavebního materiálu, barvy, ale i sušáky na prádlo a drobné nářadí.
"Hned to zaplatím," dodávám.
"Jasně, ale pojď se nejdřív podívat ven," nemá se k uzavření obchodu Ali.
Ženu se za ním, předstihuju ho a netrpělivě odkrývám igelit kryjící europaletu, odkud jsem před několika týdny dvakrát naplnil kufr mého stařičkého Citroëna. Něco mi říká, ale moc mu nerozumím a vlastně ho ani moc neposlouchám. Štve mě, že nám něco chybí, byla by to zásadní komplikace, kdyby nám uprostřed obkládání došla dlažba a stejnou bychom nesehnali.
Ukazuje mi na menší paletu naproti.
"Aftó íne díki su," říká mi s úsměvem a teď konečně chápu a chytám se za hlavu. Vždyť já jsem všechny balíky zaplatil už v září, jenomže neměli dost dlažby skladem a tak mi zbytek objednali s tím, že si to vyzvednu, až příště přijedu.
Ťukám si na čelo a Ali se směje, tohle bude nakonec levnější nákup než jsem čekal.
Je toho zkrátka moc, řešilo se několik věcí dohromady, nové schody na střechu, přídavné zábradlí, připojení elektřiny, problémy s instalatérem, a tak kdyby mi objednané balíky zatajili, vůbec bych na to asi nikdy nepřišel.
Člověk musí být opatrný.
Anebo žít na Kykládách, kde jsou takové věci jako poctivost, docela normální.
Štastný nový rok!
