Většině z vás tahle tyčka do skříně KOMPLEMENT moc neřekne, kdoví jestli jste o ní vůbec někdy slyšeli. Pro mě to je už měsíc středobod vesmíru! Když jsme totiž na konci listopadu dokončovali studio, nestihl jsem už sehnat na Milu držáky na nerezovou tyč, co mi zbyla z loňska. A všechny, co měli na ostrově, byly malé. "IKEA to jistí", zavzpomínal jsem na loňský jarní lockdown, kdy šlo kupovat jenom to co bylo na internetu, dokázal jsem to přeložit translatorem a nějaká spedice to zvládla doručit k nám na konec světa. Takže skoro nic.
"Koupíš to v IKEA", a parády bude dost, hučelo mi v hlavě, protože jednou mi na firemním školení vyšlo, že moje role je konečník, totiž ten co všechno dokončuje. Možná se tomu teď smějete, ale až byste k nám v létě do studia zavítali a neměli si ve skříni na co pověsit šaty nebo frak, smích bych vás určitě přešel. No a tuhle tyčku, od níž jsem vlastně potřeboval jenom ty boční držáky, v české IKEA neměli (jo, byl jsem pár dní mezi stavbou a svátky v Brně), takže jsem si na stránce produktu zadal e-mail, aby mi ze Švédska laskavě napsali, až KOMPLEMENT zase naskladní. I když jsem měl nastaveného hlídacího psa, stejně jsem se tam denně díval, jestli mi náhodou nezapomněli napsat a KOMPLEMENT už není v nabídce. Nebyl, a e-mail že ho mají přišel v okamžiku, když už jsem na nějakou tyčku do skříně zapomněl, protože jsem balil kufry do Řecka. Byl to poslední víkend před Vánocema, a to už mám tvl zkušenost s tím, že lidi co bydlej kolem Vaňkovky, Globusu, Olympie anebo Shopping parku, se na tohle období dobrovolně stěhují k příbuzným do Košic, případně se na pár týdnů nechávají zavřít do krimu a podobně. Protože domů se stejně posledních několik dní před Vánocemi nedostanou, auta s nákupuchtivými občany ucpou ulice v širém okolí tak dokonale, že z městského okruhu je jedna dlouhá P+R plocha. A protože tyčku jsem v Česku nesehnal, pojedu si ji koupit, až budu v Aténách. Další skvělý nápad! Teď bych případného čtenáře rád přesměroval, pokud jste žena, vězte, že tyčku jsem nakonec koupil a mám ji doma. Tady se rozloučíme, mějte se a zase někdy přijďte. Pokud jste chlap, tak vězte, že první pokus projít SPODEK v Ikea (nepíšu teď název kapitálkama, protože s nima chci zdůraznit to spodní patro a nechci, aby to splynulo) a obě věci co potřebuju (jel jsem ještě pro nástěnku, ve skautu jsem byl totiž taky nástěnkář) cestou bez zpomalení přidám (do ruky vole, tašku jsem samozřejmě netahal). Když jsem brzdil v poslední uličce před pokladnama a ruce měl prázdné, došlo mi, že první kolo dneska nevyhraju. Tady až na kraji skladu přeci vždycky bývají počítače, kde všechno co nikde nebylo, se dá fulltextem najít, má to svoji uličku a foch, a tam to můžete sesbírat. Jenže tady v Aténách žádnej počítač pro zákazníky, co blbě hledaj, prostě nebyl. Chvíli jsem přešlapoval před přepážkou, kde chlap nastavoval patrně splátky na zboží, nebo razítkoval záručáky, a pak jsem se se vzdorovým trhnutím hlavy vydal protisměrem zpátky do bludiště. "Nebudu se ptát, sakra, mám oči," opakoval jsem si. "Stačí tušit přibližné oddělení, a musíš to přeci najít." Ok, u obrazů jsem zpozorněl, nástěnka tu skutečně byla. Nenápadná, zašitá v regálu, zatímco já jsem ji hledal pověšenou a vystavenou někde hrdě v popředí, protože přeci tenhle krásnej kus tmavého korku chce každej chlap do svýho studia, aby tam mohl pověsit návod na kávovar, rozpis pracích programů na pračku i myčku a taky slevovou kartu do našeho supermarketu. No dobře, tak teď už jenom KOMPLEMENT a bude to KOMPLET (tady to zvýraznění pasuje k sobě, že). Tentokrát jsem se zeptal v oddělení úložných systémů nějaké paní. Odpověď jsem řekl rychleji než ona, "páno", tedy nahoře, a už jsem klusal zpátky. "Rok a půl jsi v téhle IKEA nebyl, tak si to projdeš celý,", utěšoval jsem se v duchu a vydal se procházet oddělení za oddělením. Když tyčky ani držáky nejsou dole, musí je mít naskládané někde tady u skříní. Logika fungovala, dokonce jsem i cíl svého snažení našel, leč namontovaný ve skříni. Nikde kolem, pod ani nad se zabalené KOMPLEMENTy nebo aspoň jeden KOMPLEMENT nevyskytovaly. Tentokrát jsem ale nedělal Zagorku a zeptal se prodavačky v oddělení nábytku do koupelny (nikoho jiného blíž jsem nepotkal). Chvíli na obrázek zírala, a pak mi řekla, že se mám přeci zeptat v oddělení skříní. To by blbej neřekl, že tyčka do skříně se nejlíp koupí u skříní! Jenomže tam žádné nebyly, a nebyl tam ani prodavač. Podle frekvence potkávání se s několika stejnými lidmi v posledních dvaceti minutách jsem správně odhadl, že prodavači v oddělení skříní se stali nedostatkovým zbožím, a že VŠICHNI co jsou teď v IKEA, shání právě je. Když jedna zaměstnankyně s dvěma telefony v rukou třetím telefonem přivolala kolegu, seběhlo se na něj celé patro. Vystál jsem si frontu na flek, odkud můžete aspoň na prodavače štěknout mimo pořadí rychlý dotaz nad kterým nemusí přemýšlet, abych se dozvěděl, že tenhle malý kousek asi za 130 korun je na objednávku. Teda aspoň jsem tomu tak rozuměl, protože parangelía je objednávka. Nakonec, když zodpověděl ještě asi tři další dotazy přede mnou a jednomu pánovi řekl, že jeho skříň bude za tris mínes, mi vysvětlit že "mboríte na to párete edó", tedy že se nemusím pro KOMPLEMENT štrachat do externího skladu (tuhle taškařici dělají Švédi rádi, jdete si koupit maličkou věc co by se vešla do kapsy, a oni vám prodají jen papír na ní, a pošlou vás na druhý konec města, abyste si to sami vyzvedli), ale že to na pokladně zaplatím a tam někde mi to pak dají. Protože se tady v Řecku už odmítám bavit anglicky, rozumím teď hodně málo, a tak jsem už podrobnosti raději nezjišťoval. No dopadlo to dobře, zaplatil jsem na pokladně, dostal účtenku, a vpravo vedle hot dogů si potom vystával neexistující frontu na výdej. Tímto se omlouvám tomu, kdo si případně po mně přišel reklamovat nějaký svůj rozbitý kousek, to číslo 47 jsem fakt nepotřeboval, to jsem zmáčkl omylem, výdej byl bez čísla. Leda bych hned reklamoval tu nástěnku, nic jiného jsem neměl. A poučení a slovo chlapa na závěr? Příště nákup online a doprava až na ostrov. S tou je taky sranda, ale o tom až zase příště.
