Musím se přiznat, že některé věci půjde vyprávět až s malým odstupem. Ne snad že by emoce plály, ale dnešní virální doba a možnost snadného překladu by mohly být nebezpečné.
Začnu tedy něčím obyčejným, první svačinoobědosvačina v novém domě.
Protože od 6:30 ráno vozím, nosím,skládám, sekám a vrtám, a během dneška a zítřka musím stihnout všechny přípravné práce před příjezdem řemeslníků, byl spuštěn nouzový režim (no co vole, kdo si občas nedáte tyhle párky doma taky, nouze nenouze..😁).
Pro šťoury zdůrazním, že nožičky párků jsem měl celkem čtyři, ale nosím si je ven na sluníčko po jednom, protože tady fouká asi tak jako když si představíte pozdě zářijový nebo říjnový den u vás na chatě, kam jste neplánovaně vyrazili protože vám dobrák soused v sobotu ráno zavolal, že mu včera povětří odneslo střechu kůlny a teď jste na řadě vy. Vaše děti zatím na poli pouští draka stylem vyhodit do vzduchu a nestačíme odmotávat.
Fouká tady celou zimu, předpokládám že jaro, někdy v létě a určitě celý podzim.
Cestou ze stavebnin jsem ale musel jet hodně pomalu s naloženým autem a tak jsem si všiml jak ostrov pomalu rozkvétá.
Comments