Když jsem se s ní poprvé někdy kolem roku 2008 setkal, vybíral jsem ji zhnuseně ze salátu na kraj talíře. Teď po mnoha letech jsem si radostně zatleskal, když jsem při focení krajinky a šlápnutí do meze ucítil známou vůni. To musí být rukola!
Byla, voňavá, svěží, roste divoce u cesty pár minut od apartmánu. Teď v listopadu je to téměř dar z nebes. Můžu si na ní dojít kdykoliv a ještě s dobrým pocitem, že nikomu neplundruju políčko. Schválně budu napříč rokem sledovat její životní kolorit. Jestli tu bude i na jaře (protože v létě nic zeleného na Kykládách kromě zalévaných zahrad nepotkáte).
Je to zajímavé zpestření jídelníčku v době a místě, kde bych to vůbec nečekal. S olivovým olejem a trochou parmezánu je nepřekonatelná a protože na ostrově nevlastním žádný pozemek kde by se dalo něco pěstovat, bude ještě na dlouhou dobu asi mou jedinou "vlastní" zeleninou.
A to jsem ještě nevěděl, co potkám na ostrově odpoledne... Ale o tom zase příště!