Kupujeme dům v Řecku 8

8. Možná to nedojedu

Gevgeliji, Severní Makedonii a mimoEU zónu opouštím vše zároveň kolem sedmé ranní, hranice jsou hned za městem. Začíná pršet, ale než se přiblížím Soluni, už je zase hezky. Dálnice se stále zlepšuje a rozšiřuje, není skoro žádný provoz, až se chvílemi řítím silnicí duchů (v dálce před ani za autem není nikde nikdo). Auto několikrát „zamíchá těsto“ ale stále jede. Nafta od BP zjevně nepomohla. Už nějakou dobu mám po levici moře, míjím odbočku na Larisu a nemůžu si nevzpomenout na kousavou deku na chatě, která se jmenovala stejně. Asi 100 kilometrů před Aténami auto přestává táhnout! S pedálem zašlápnutým až někam do asfaltu nepřekračuji rychlost 120 km/h, a když se dálnice zvedá, musím dokonce podřazovat, což v hustnoucím provozu blížící se megaaglomerace není nic příjemného. Trnu hrůzou, abych někde nezůstal viset.


V Aténách jsem kolem jedné po obědě, provoz už je šílený a po okýnka naložené auto těžkopádně kličkuje v pruzích. V navigaci vylovím autorizovaný servis a zastavuji před opravnou na chodníku. Jsou dvě hodiny, dneska už mi tu diagnostiku nikdo neudělá, fasuji vizitku a mám prý zavolat. Pokračuji směr nejbližší Praktiker, kde potřebuju ještě „dorovnat“ nákladní prostor. Volám si s právničkou, jestli zítřejší schůzka platí, naštěstí ano. Píšu Dimimu, našemu řeckému andělovi. Prý má servis v baráku a dojde se mi zeptat. Sice teď není moc kam spěchat, ale i tak jsou to nekonečné minuty, a kdybych si kousal nehty, jsem někde u loktů. Plán je v ohrožení, a s tím se vždycky těžko smiřuju!



Dimi volá zpátky, když u něj budu do půl hodiny, v servisu mě ještě vezmou. Láduju Waze a vyrážíme vstříc dalším mýtnicím, kterých je i na aténských dálnicích plno. Kastlík už přetéká účtenkami, které bůhví proč schraňuji. Visím v zácpě, protože Řekové se vrací z práce. S vyplazeným jazykem dojíždím na Kareas (je to z ulice Metamorfosis od Praktikeru 25 km a cesta trvá nejmíň třičtvrtě hodiny), kde už čeká Dimi. Naštěstí, protože angličtina nepatřík jazykové výbavě nikoho v servisu. Opravář připojí krabičku a po chvíli hloubání v notebooku mi sděluje, že vše kolem filtru pevných částic je totálně ucpané a auto proto nemá výkon. Za cca 400 euro je možné dát filtr vyčistit, musí se vymontovat a poslat někam do továrny. Zabere to dva až tři dny. Zjišťuji, jestli v nouzovém režimu zvládnu dojet až do přístavu. Prý ano, ale zážitek to nebude. Není na výběr, risknu to, ale auto musí do servisu co nejdřív zpátky, tohle je čára přes rozpočet, a bude to ještě zamotaná „taktická bitva“.


Strávím příjemné odpoledne v Kůzlátkách (tak se jmenuje Dimiho oblíbená taverna nedaleko) a po kopcích nad čtvrtí Iliopouli. Večer už v dešti a potmě přejíždím do centra Atén do dalšího hobby marketu Leroy Merlin, kde objednávám obklady do koupelny a další materiál, který se nám nelíbil v Praktikeru. Pak pokračuji někam k St. Viktorias, kde mám zabookovanou noc s bezplatným parkovištěm. Hotel jsem stihl rezervovat odpoledne někde v uličce s toaletními mísami, zatímco jsem čekal než Dimi doběhne do servisu. Všechno se děje tak nějak na minuty, nic není a ani nemůže být připravené, když dopředu nevím jestli do Atén dojedu, jestli zítra bude schůzka, jestli stihnu večer trajekt.... Nicméně když máte telefon a kreditní kartu, cestování je dnes hračka. Jsem snad unavenější než včera, asi možná i tím stresem,co bude s autem.

Pokud odpoledne byl provoz ve městě silný, teď je příšerný. Přes déšť a plno světel není vidět na krok a navigace mě vede někudy přes Syntagmu a pak úzkými uličkami. Pokud jste v Aténách někdy byli, dovede si ten chaos a zácpy na silnicích představit. Osobně řídím rád, s výjimkou dvou situací: deště a tmy. Teď si k tomu připočítávám ještě nevýkonné auto s dost možná překročenou nosností a vzrůstající únavu. Kupodivu ale nenadávám, a začínám se podezřele často šklebit. Pokud tohle dobře dopadne, nakreslím si řecký řidičák!


192 views

KONTAKTUJTE NÁS

Viber/Tel: 420733735371

© 2019 by Pavel. Proudly created with Wix.com

  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon