Kupujeme dům v Řecku 15
15. Solární ohřev a klimatizace
Začíná se rýsovat reálný konec stavby! Už nedojíždíme z druhé strany ostrova, dům je způsobilý na bydlení, vždyť záchod i vařič jsou na svém místě. Mimochodem, čtyřplotýnkovou desku jsem v Řecku viděl jedině v elektru, tak snad nějaké hospodyňce uděláme radost. Horkovzdušná trouba taktéž vyzkoušena, to se bude musakovat!
V prvním březnovém týdnu stanovujeme dead line na pondělí 9., do té doby musí být vše podstatné hotovo. Kontrolujeme letenky do a přípoje z Vídně, poměr délka letu/cena, chlapi se vrátí ve středu 11. března po rovných 3 týdnech v Řecku. Z menších věcí už zbývá jen dokoupit nádobí a kuchyňské potřeby, opravit omítku a zapojit několik zásuvek.Jediné, co ještě není, je druhá klimatizace (do menší ložnice) a solární panel se zásobníkem na ohřev vody (v Řecku se to jinak nedělá), které doručili z elektra včera. Chlapi se ale ani na jedno netváří a dlužno dodat, že restů máme ještě hodně, takže na obojí domlouvám místní síly.
Let do Atén má zpoždění, ale chlapi přestup naštěstí i tak stihnou. Je středa 11. března, mám dva dny na to dodělat resty, v pátek 13. odpoledne se naloďuji a v sobotu mi letí Laudamotion do Vídně.
Ve čtvrtek ráno se objevuje Vagelis, místní instalatér v důchodovém věku, kamarád bývalého majitele mého domu. S mladším kolegou (nebo synem, ani jeden nemluví použitelnou angličtinou a ještě se pochechtávají, že jsem z Tsechia) si prohlédnou střechu a můj žebřík, přiváží lana, a naživo mi ukážou, kterak bez plošiny jen s použitím lidské síly dostat veliký sud na místo určení. Prostě ho vytáhnou smykem po žebříku jako po kolejích!
Solární soustavy na vodu se výkonností dělí podle ohřívací plochy a velikosti zásobníku. Na doporučení v místním elektru jsem raději objednal o něco větší, aby nikomu z hostů nedošla teplá, a tak máme tři metry čtvereční ohřívačku a dvě stě litrů zásobník. Sluníčko zajistí vodu horkou až 80 stupňů a řecké počasí zase, že (prý) ani v zimě není potřeba vodu dohřívat. V poledne je hotovo. Uf, tohle byla důležitá záležitost a jako Čech jsem na svou solární ohřívárnu náležitě hrdý. No kdo to má, solár na střeše! A ty mramorový prahy, že jo!
Ovšem s klimatizací,s tou to zatím nevypadá dobře, soused nějak pořád nemá čas a tak přemýšlím, že to asi „chudák“ bude instalovat sám. A nebude! Je čtvrtek 12. března a odpoledne se roztáčí spirála událostí, jež většině z nás na delší dobu změní život. Náš fitness klub v Brně bude od zítřka zavřený, Evropu obchází strach z corona viru. Mám práce nad hlavu, takže kromě nezbytné organizace a správy sociálních sítí (musíme dát klientům vědět, že přerušujeme činnost) zatím nic neřeším. Je pátek 13. března, situace v ČR se dynamicky vyvíjí, teď už je jasné, že každý kdo se vrátí ze zahraničí, má nakázáno být 14 dní v karanténě. Česko mi nechybí, ale po měsíci v zahraničí a mnoha dnech o samotě odmítám představu, že bych měl místo chození do práce být 14 dní v malém 1+1. Nikam nepojedu! V přístavu měním lodní lístek na „open“ a všechno je najednou jinak. Úkoly, které jsem hodlal dokončit v průběhu jara těsně před letní sezónou, prostě udělám teď! Všechno se musí vymalovat, vyladit, dovybavit. Letenka sice propadne, ale teď s odstupem tohle rozhodnutí hodnotím jako nejlepší v životě.
O víkendu tedy instalujeme klimatizaci. Soused se přišel v pátek na tři minuty podívat. Zjišťuji, že je to profík, s firmou jezdil instalovat klimy po celé Evropě! Teď na Milosu pracuje na rentgenu, tak doufám, že vy ho nebudete nikdy potřebovat!
Provrtat skoro metrovou stěnu není žádná sranda, venkovní část s větrákem bude stát na střeše. Mám teď dvě klimatizace, původní ve velké místnosti kde je jedna postel, nová v menší ložnici kde je postel č.2. Výkonnostně by sice stačila jedna, ale pokud bude v domě bydlet víc lidí a nebudou rodina, jistě ocení, že si mohou dveře do ložnice zavřít.
192 zobrazení0 komentář