Jak začít žít v Řecku. Velmi často vyhledávaný dotaz a i když opravdu uchopitelná odpověď by nepochybně vydala na knihu (nebo několik knih, jak by jistě potvrdili někteří naši krajané už dávno tu bydlící), zkusme jít přímo k jádru.
Inu tedy, zásadně záleží na dvou věcech: na místě kde hodláte žít, a s kým tam hodláte být. Po několika dlouhých měsících nedobrovolně strávených v Aténách bych přidal ještě další radu: Začít žít v Řecku je nutno vždy bez iluzí! Jinak vás místní nesystém, ve kterém si Řekové tak libují, dřív nebo později semele. Jakmile budete muset jednat s úřady, řešit něco zdravotního, souvisejícího se školou, pokusíte se spolehnout na domluvu s řemeslníkem nebo uvěříte nějakému termínu. Tehdy a přesně tehdy stanete se otrávenými, znechucenými, nebudete schopni pochopit, proč tohle a tamto nemůže fungovat, když jinde (u nás) to bez velkého úsilí participujících funguje docela dobře. Polovina lidí, se kterými se nad takovým problémem potkáte, na vás bude působit, jako by jim chyběl mozek. Pravděpodobně velká část z nich autonomní myšlení ve skutečnosti ovládá, ale vinou do poslední buňky zažité řecké pohodlnosti (Řek řeší problém až když nastane, a obvykle se ani tak nedívá moc dopředu, a nejlépe ať to vyřeší někdo jiný…) se bude zdát, že logika umřela kdesi v časech Venizelových.
Přeskočme teď tu sladkobolnou romantickou, a přesto se stále opakující situaci, kdy se česká dívka na dovolené nebo během kratšího pracovního pobytu (delegátka) zakouká do krásného galantního Řeka. Takových příběhů už bylo, a je jich pořád plný internet, i s nenápadným pokračováním ve formě zoufalých dotazů na nejrůznějších skupinách sdružujících krajany, k radě svolné právníky, dobrodruhy a snílky, „Kterak se v Řecku rozvést“, případně velmi oblíbeného „Jak můžu odjet z Řecka ze země i s dětmi bez souhlasu jejich otce“ atd atd. Pokud patříte nebo budete patřit sem, je mi to líto, ale vám tohle zamyšlení určené není. Na takové mi v Řecku chybí nejmíň dvě dekády zkušeností.
Vraťme se teď k tomu místu. Je totiž obrovský rozdíl, jestli se ráno probouzíte pod šedou oblohou za zamrzlým oknem v horách nedaleko albánských hranic, anebo na jižních Kykládách, kde sice fouká celý rok, ale i během nejdeštivějšího dne v roce tu aspoň na chvíli vysvitne sluníčko, moře je všude kolem kousek od vás a nejméně 7 měsíců v roce se tu jako neotužilý můžete koupat. Vždycky záleží, co vám dané místo může nabídnout a o co vás naopak připraví. O co teď, o co první zimu, o co za dva roky a o co za dvacet jar.
Pokud umíte řecky, bez ohledu na to, s kým žijete, nepocítíte po přestěhování do Řecka takovou izolaci, jako když se domlouváte „jen“ anglicky. Jazyk vám otevře nejenom srdce (to dobře vychovaný Řek umí předstírat alespoň coby profesionál pracující ve službách, a příslušník nejstarší generace má ještě v sobě i bez přetvářky), ale také dveře místních. Tím jsme dospěli k druhé části rozdělovníku: s kým hodláte to „Jak začít žít v Řecku“ provozovat.
Budete tu sami, s krajanem, s cizincem z jiné země anebo s někým narozeným v Řecku? Několik možností a diametrálně rozevřený vějíř pravděpodobných scénářů. Ne, nebudu tu tvrdit, že s krajanem se patrně domluvíte nejlépe, a naopak s Řekem, který ještě pořád bydlí u maminky, narazíte nejtvrději. Tohle je na vás, každý člověk je jiný, jeho ochota k ohleduplnosti, k přizpůsobení se změnám, se kterými třeba stoprocentně nesouhlasíte, nemůže být škatulkována národností.
Musíte se ale smířit s tím, že věci často nepůjdou podle vašich představ. Pokud kapitulujete, budete mít klid a zřejmě se v Řecku uchytíte. Pokud (jako já) budete ale vzdorovat, zlobit se a bojovat, systém nezměníte, jen žluč si pravidelně napěníte. Už teď za ty dva plus dva roky (dva roky s domem na dálku) a dva roky trvale v Řecku) se mi nashromáždilo až příliš příhod, o kterých se raději nezmiňuji, nebo jejich publikaci odkládám (až to hořké odezní).
Ono totiž pořád platí a bude platit to dávné moudré: Řecko je země zaslíbená na dovolenou, ale nevhodná na podnikání a žití.
Snad vás dnešní zamyšlení na blogu neodradí od návštěvy Řecka, to by totiž byla škoda!
