Jak jsem si vyzkoušel řecké zdravotnictví 2

Noc probíhá standardně, opět 3x propotím všechno oblečení a prostěradla. Druhý den dopoledne volám, opět složitější vysvětlování, opět jsem povolán do mobilní buňky a opět mi dělají další stěr na covid. Tentokrát však naštěstí už i odeberou krev a posílají do laboratoře. Za hodinu a půl si mám přijet pro rezultát.



Na místě se pak dozvídám (další negativní výsledek a) poněkud znepokojivou informaci, že se jim nelíbí hodnoty krve a že s tím budu muset do nemocnice na pevninu. Přemýšlím rychle, jak to nejlíp naplánovat, ale paní doktorka mé plány poněkud radikálně usměrní: nemám se vůbec zdržovat, a odporoučet se ještě dnes! Trajekt vyplouvá za dvě hodiny, takže se bleskově otáčím domů pobalit všechny věci ze stavby, co tu tvrdnou už od jara, protože s tímhle autem pak budu pokračovat směr střední Evropa. Hromadu krabic, kufříků s nářadím, tašek s oblečením a kdoví co ještě je potřeba kosmickou rychlostí přebrat a roztřídit, nepoužité sklo do sprchy zabalené v originál krabici z Praktikeru půjde do auta taky a slušně mi ucpe celý zavazadlový prostor až po přední sedačky. Na jednu stranu nesmím tu nic velkého zapomenout, protože autem teď znovu z ostrova dlouho nepojedu, na tu druhou nesmím nic důležitého omylem vzít, protože bych to pak po návratu z pevniny mohl tady potřebovat. Auto půjde v Aténách do servisu, musí se mrknout proč se mu nechce pořádně zabírat (takhle jsem dojel v únoru, vyčištění filtru pevných částic problém nevyřešilo, ale o tom jste četli v příbězích o rekonstrukci), a bude tam pak čekat než se vydám na cestu do Česka..


Ještě musím před cestou potřetí dnes na středisko, vyzvednout připravenou dokumentaci a nechat si vysvětlit, do které nemocnice a za kým mám dojet. Tak tím máme za sebou tu organizačně lehčí část dne...


A tady ještě malé zastavení. Na středisku si do dokumentace přepisují údaje z mojí občanky, kartičku pojišťovny ani žádný doklad o cestovním pojištění ale vidět nechtějí.

O mých plánech s autem tu nemají pochopitelně ani ponětí, takže mi mladá doktorka nabízí, ať počkám venku před střediskem, že mě sanitka na trajekt odveze. S díky odmítám, a to stejné musím učinit před dvojicí mužů, kteří spolu venku diskutují a když je míjím, začnou něco pokřikovat. Se svým věčným Γιά σας a řeckým nosem asi slušně matu okolí, takže konverzaci nutno nejprve přepnout do angličtiny a teprve potom zjišťuji, že pánové na mě nekřičeli nic vulgárního, jenom se ptali jestli už mám jízdenku na trajekt, a že mě sanitkou za chvíli odvezou.


Na palubě trajektu, Adamas, Milos

514 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše